Log-out 31.10.2014 – To nejlepší teprve přijde

Marek 5:1-20

Několik myšlenek z posledního Log-outu s pokračováním. Pokud jsi nebyl, tak si můžeš přečíst pasáž, o které jsme se bavili, na odkazu výše :)

1) Žádná cena není příliš velká

Přistihl ses někdy v církvi s myšlenkou: „Už je nás tady dost. Noví zachránění lidé nás stojí až moc.“ ?

Využíváš své možnosti, abys ostatním pomohl jak prakticky, tak duchovně k Bohu, anebo máš svůj „limit“ pohodlí, a za ním už ti to za to nestojí?

Když majitelé prasat viděli, že Ježíš uzdravil déminozovaného muže za cenu jejich stáda 2000 prasat (Představte si, kolik by to bylo masa!!!), tak Ježíše vyhnali. Ne proto, že by nevěřili, že má moc změnit jejich životy, ale právě naopak. Viděli, že Ježíš je Bůh a bude si dělat co chce. A viděli, že už jeden zachráněný člověk, jehož jméno ani neznali, je stál více, než byli ochotni unést. Celý jejich byznys. Kolik by je mohlo stát deset zachráněných lidí? Nebo sto?

V našem okolí hodně lidí v něco věří. Hodně lidí si vybírá praktikovat různorodé duchovní směry, náboženství, myšlení. A hodně z nás si nevybere křesťanství v čele s Ježíšem ne proto, že bychom v Boha nedokázali věřit. Ale ze stejného důvodu, jako výše zmínění lidé. Protože Ježíše nemůžeme kontrolovat. A bojíme se, že by nás to stálo příliš. A pohodlnější je nechat si to, co máme, než se toho vzdát pro něco, co můžeme mít.

V církvi nás dneska také zachránění lidé něco stojí. Stojí nás náš styl bohoslužeb, který nám tak dlouho vyhovuje. Spoustu peněz, času a energie. Stojí nás to, že musíme otevřít svoje životy. A to zdaleka ne každý křesťan je schopen unést. A tak často řekneme Bohu: “Seber se a vypadni. Protože to, jakým způsobem ty pracuješ, nás stojí příliš mnoho.“ Raději dáme přednost ověřené jistotě, kterou už máme, než tomu, co bychom mohli mít, kdybychom Boha nechali dělat, co se mu zlíbí.

Naštěstí si Bůh neřekl, že ho stojíme příliš mnoho, ale dal za nás svého vlastního Syna.

Pro Boha, který je popisován v Bibli, měli vždy lidé přednost. Zájem o lidské osudy, soucit a odpuštění, nové šance a obrovská trpělivost, aby co nejvíce lidé našlo cestu zpět ke svému stvořiteli, jsou znaky, které se pojí s Bohem.

2) Nikdo není příliš neschopný říct ostatním o Bohu

Říkáš si někdy, že ještě je moc brzo na to, abys ses bavil s ostatními o tom, čemu věříš?

Cítíš se nedostatečně vzdělaný? Máš málo zkušeností a bojíš se, že bys prezentoval Boha špatně?

Když Ježíš odcházel, tak chtěl jít uzdravený muž s ním, ale Ježíš ho odmítl a řekl mu, aby zůstal tam, kde je, a říkal lidem o tom, co pro něj Bůh udělal. Byl to první člověk od začátku Ježíšova působení, kterému Ježíš řekl, aby o tom mluvil. Musíme si uvědomit, že muž neměl žádné zázemí. Neměl pravděpodobně žádnou rodinu. Neměl žádný trénink, žádný základ do života a žádné informace.

Všechno, co měl, byl jeden příběh.

Jeden příběh, který zažil a který měl lidem říct.

A na konci pasáže je taky napsáno, že to ten muž dělal – mluvil o tom, co prožil, všude, kudy chodil, v deseti různých městech.

Hodně z nás má takový příběh. Někdo dokonce více. Příběh o naději, o novém životě. A příběh vám nemůže nikdo vzít ani vyvrátit.

Co když právě tvůj příběh je tím, co může někomu pomoct k Bohu?

Share Button