I would like to buy $3 worth of God, please.
Not enough to explode my soul or disturb my sleep,
but just enough to equal a cup of warm milk
or a snooze in the sunshine.
I don’t want enough of God to make me love a black man
or pick beets with a migrant.
I want ecstasy, not transformation.
I want warmth of the womb, not a new birth.
I want a pound of the Eternal in a paper sack.
I would like to buy $3 worth of God, please.

— Wilbur Rees

Chtěl bych si, prosím, koupit za tři dolary Boží přítomnosti.
Nikoli aby to způsobilo v mé duši explozi nebo mě Bůh rušil ve spánku,
ale jen takové množství, které by se rovnalo šálku horkého mléka
nebo ochlazení za denního horka.
Nechci Boha tolik, aby mě to vedlo k lásce k černochovi
nebo abych sklízel řepu s přistěhovalci.
Chci nadšení a nikoli proměnu.
Chci teplo lůna a nikoli znovuzrození.
Chci libru věčnosti v papírovém sáčku.
Chtěl bych si koupit, prosím, Boží přítomnost za tři dolary.

- Wilbur Rees

Tahle báseň pěkně vystihuje, jak se hodně lidí, včetně křesťanů, dívá na Boha a na Ježíše. Chceme Boží spasení, věčný život a takový ten dobrý pocit u srdíčka, že náš život někam spěje, že nejsme jenom náhodné shluky hmoty bezcílně bloumající vesmírem. Rádi Boha chválíme za to, že za nás zemřel a že po smrti půjdeme do nebe. Nehledíme tak moc na Ježíšův výrok “Miluj svého bližního jako sám sebe,“ spíš se necháváme unášet nekončícím proudem Ježíšovy lásky a milosti. Někdy zapomínáme na slova “Jděte do celého světa a hlásejte evangelium,“ radši sedíme doma, čteme si svoji Bibli, modlíme se a jsme Bohu vděční za to, že máme střechu nad hlavou a dost peněz.

Nedávno jsem večer čekal na autobus. Všiml jsem si, že na lavičce sedí nějaký bezdomovec a napadlo mě, že má možná hlad. Ale zrovna přijížděl autobus. Tak jsem nastoupil, ale hlavou se mi pořád honily myšlenky na toho bezdomovce. Než autobus dojel na další zastávku, byl jsem rozhodnutý se vrátit a v hladovém okně mu koupit večeři. Možná mu to nezmění život, ale třeba si to Bůh nějak použije.

Byl bych rád, kdybych se mohl podělit o více takových příběhu, ale faktem je, že většinu takových příležitostí jsem promeškal. Jednou jsme s mamkou vystupovali z autobusu na stejné zastávce jako jedna starší paní. Při vystupování nějak špatně došlápla a rozplácla se na zemi. Já jsem jenom nečinně stál a hleděl, zatímco mamka té babičce pomáhala zpátky na nohy.

V rozhovorech s kamarády, když se zrovna rozhovor stočí na téma, ke kterému mám co říct, často jenom mlčím. Bojím se, že se mnou nebudou lidi souhlasit a budou mě považovat za hlupáka, přestože vím, že kdybych byl více otevřenější, možná by se lidi nad mým postojem zamysleli a něco ve svém životě změnili.

Život s Bohem není o tom, že chodím každou neděli do církve (nebo v pátek na Log-out), každé ráno si čtu Bibli, modlím se a čekám, až mě smrt konečně vysvobodí a budu moct být v nebi a užívat si. Život, který Ježíš nabízí, je mnohem víc. Jeho plán pro náš život nebude vždycky pohodlný a podle našich představ, ale je to jediný plán, ve kterém má náš život smysl. Způsoby, kterými nás Bůh mění, jsou často bolestivé a nepříjemné, ale cesta k úspěchu není vždycky procházka růžovým sadem.

Bůh nehledá statečné muže a ženy. Hledá muže a ženy, kteří se nebojí o trochu posunout hranice své zóny pohodlí. Bůh nehledá muže a ženy, kteří jsou ochotní následovat ho až na smrt. Hledá muže a ženy, kteří se nespokojí se statusem quo a kteří jsou ochotní měnit se – ne najednou, ale po malých krůčcích se pomalu učit Mu důvěřovat a nechat Jej řídit jejich život.

Adam Szturc

Share Button