Dnešní svět je natolik rychlý a pohlcuje nás svými technologiemi, reklamami na každém rohu, pocitem, že musíme být ve všem dokonalí a na pohled se zdát jako šťastní lidé, a podobně, až je někdy těžké se zastavit a uvědomit si, kdo vlastně jsme a kam jdeme. V záplavě všech možných podnětů často nedokážeme vnímat tu pravou podstatu a zamyslet se nad smyslem našeho života.

Byli jste někdy na horách, kde jste se cítili naprosto osvobozeni od okolního světa, od reality, stereotypu a denních problémů? Já si na horách většinou uvědomím, jak často malé a povrchní problémy řeším ve svém životě a nechávám si jimi zaplnit svou mysl, i když si těmi starostmi ve své hlavě nijak nepomůžu. Trávit čas v Boží přítomnosti je pro mě v něčem podobné jako trávit čas na horách. Je to místo, které je naprosto uklidňující a mé starosti života jsou najednou nepodstatné a malicherné a velká většina z nich odplouvá pryč z mé hlavy. Je to místo, kde prožívám pokoj, protože vidím tu nádheru okolo a obklopuje mě bezpečí a krásná neporušená příroda, která mi dodává naději.

Bůh chce být v našem životě a chce nám dát odpočinek a uklidnit nás od těch každodenních problémů. Chce být tím, kdo nám ukáže, že dáváme smysl, že pro nás vymyslel plán a zapadáme do velkého příběhu. Že nejsme jen náhoda a směsice genetické informace, která vytvořila naše DNA podle genů našich rodičů. Jsme něco víc. Jsme Božími dětmi a Bůh nám nabízí, že za Ním jako Otcem můžeme kdykoli přijít a své starosti Mu předat.

Zároveň však mám vůči horám obrovský respekt. Můžeme chodit jen po vyznačených cestách a trasách, jinak hrozí nebezpečí, že se nám něco stane. V tomhle přirovnání mě napadá, že tak podobně Bůh určil „pravidla“ nebo možná lépe návod, jak s Ním můžeme mít vztah, abychom nespadli na pusu a „nezlomili“ si některou část těla. Neznamená to, že by byl Bůh nějaký zlý strašák, ale On sám nás stvořil, a ví, jací jsme, a ví nejlépe, co je pro nás dobré, a ví, kudy máme jít, abychom nespadli do propasti vlastní chybou.

Bůh nás zná lépe než známe sami sebe a Jeho otevřené srdce je tu pro nás stále, aby nás naplnil láskou. A my pak, pokud Mu předáme všechno, můžeme zažívat ty krásné pocity, kdy se díváme na „hory“ a jsme obklopeni tou velkolepou láskou.

Anet Budinová

Share Button