Poslední dobou mám pocit, že všude kolem sebe vidím závislost vykreslenou v barvičkách duhy. Na internetu se to hemží obrázky a citáty, které předávají poselství toho, že být na něčem závislý je vlastně hrozně cool.

“Kávo, bez tebe žít nemůžu, činíš můj život snesitelnější.”

“Bez několik hodin strávených na Pinterestu den nemá cenu.”

“Můj den nezačne, dokud nezkontroluju, co se děje na Facebooku.”

“Jsem kávoholik, facebookholik, shopaholik, pizzaholik…”

Když otevřem oči, tak si můžeme všimnout, jak nám svět vnucuje představu toho, že neustálá potřeba a závislost na rozličných aktivitách, pokrmech či pitivech je absolutně v pořádku. Je smutné, že u toho to nekončí, ale naopak začíná. Dokonce to od nás společnost očekává a tak trochu i vyžaduje. Na oplátku nám pak poskytuje hřejivý, leč falešný pocit sounáležitosti se zbytkem světa. Je v pořádku pít litr kávy denně, utrácet tisíce za svršky a naše blaho, trávit více času na Facebooku než s našimi nejbližšími apod.

Co mě ale zaráží, je hranice mezi tím, co je dobrá a co špatná závislost. Proč utápění se v alkoholu a děravění žil injekcemi s heroinem je špatné, kdežto stovky hodin na sociálních sítích s kávou v ruce a nedostatkem spánku nejsou? Argument, že počítač není tak škodlivý pro organizmus, neberu. Zeptejte se doktorů, kolik k nim denně přichází pacientů s bolestmi páteře, očí a hlavy z důvodu strnulého posezu za počítačem. Možná si tu hranici určujeme podle destruktivních účinků, které na nás naše závislosti mají. Závislost na alkoholu či drogách má viditelná zdravotní rizika. Problém přichází s těmi závislostmi, jejichž negativní následky nelze vidět hned nebo na první pohled. Třeba lidé, co nyní bez ranní kávy nemohou zapnout mozek, si tento jistě příjemný návyk také nevypěstovali přes noc.

Můj osobní názor je, že závislosti jsou špatné. Ať už je naší slabůstkou zacházení s naším časem, či pochoutky nebo sport. Všechno, co zachází do hranic extrému, nám může ubližovat. I věci, které na první pohled vypadají prospěšně. Proto nic jako prospěšná závislost neexistuje, tato dvě slova prostě nejdou dohromady. Zní to asi jako (snad mě nebudete pranýřovat :)) chutná slanina (pochopili jste to správně, nejsem příznivcem této “pochoutky”).
Pro nás křesťany mají závislosti ještě další temnou stranu. Omezují náš vztah s Bohem, derou se na první místo v našem žebříčku priorit. Pokud nám něco bere tolik času a energie, že již nemáme čas, nebo chuť být s Bohem, něco je špatně. Pokud jste křesťané a máte v životě něco, bez čeho si ho ani neumíte představit (a pokud to není Ježíš), chtěla bych Vás před tím varovat. Někdy se do návykových činností dostaneme pomalým varem. To je jako když si chcete uvařit žábu k obědu. Nemůžete ji hodit do hrnce s vařící vodou, jinak by vám vyskočila. Ale když dáte žábu do hrnce s chladnou vodou a dáte ji vařit, žabka si pomalého varu ani nevšimne a pak, aniž by věděla, je připravená k obědu. Tak je to často s námi a závislostmi. Někdy si ani nevšimnem, že už jsme v tom až po uši.

Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není.
Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči
a na čem si v životě zakládá, není z Otce, ale ze světa.
A svět pomíjí i jeho chtivost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky. 1. Janův 2:15-17

Tak Vás křesťany chci povzbudit, přemýšlejte nad Vašimi prioritami. Jestli je ve vašem životě něco, čemu kladete větší důraz než Bohu. Pokud nejsi věřící, i tak Tě chci povzbudit, abys přemýšlel, jestli máš v životě věci, na kterých jsi závislý, a jaký vliv na tebe mají, ať už po fyzické, či psychické stránce.

Nebuďme žabky, co neví, že se nechávají vařit :)

P.S. Ještě chci podotknout, že mám moc ráda kávu, ráda se podívám na Pinterest, Facebook a další věci :D. Jen si musím dávat pozor, aby to nezašlo příliš daleko, a abych to používala moudře (někdy se mi to vymkne). Myslím, že to jsou super nástroje pro náš život, pokud je moudře používáme :).

Annie Adámková

Share Button