Že Bůh je Láska byla jedna z prvních věcí, které jsem o Bohu kdy slyšela. V té době jsem se ještě na křesťany dívala skrz prsty a Ježíš byl pro mě jen chlápek se stylovým vousem.

Zanedlouho jsem o tom začala přemýšlet. Existuje tedy ten Bůh, o kterém křesťané tvrdí, že je láska? Protože jestli ano, nemá cenu Ho poznat? Dnes jsem křesťanka, což naznačuje, že jsem svou odpověď našla a chci ji pomoct najít i ostatním. Když jsem jaksi taksi přijala myšlenku, že Bůh existuje, začala jsem přemýšlet nad tím, zda-li je láska.

Odpověď, ke které jsem se dopracovala, mi změnila život, a proto bych ji ráda s vámi sdílela. Uvědomila jsem si, jak se Boží Láska prakticky odráží v mém životě. Dokazuje ji docela zručně fakt, koho si Bůh vybral jako objekt své lásky. Nevybral si někoho bez puntíku, bez chybičky, i kdyby takový člověk existoval. Bůh miluje MĚ!!!, člověka, který den co den hřeší a dělá ty největší hlouposti pořád dokola s tím, že pokaždé naivně očekává jiné výsledky.

Docela „povedeným“ příkladem opakovaných hříchů v mém životě je vztah s mojí maminkou. V slunečné dny je všechno v pořádku, máme se rády. Jakmile se ale nebe zatáhne a začnou se objevovat mraky v podobě třeba zkouškového období, moje maminka si z mé strany musí vytrpět hrozné věci. Ačkoliv mám takové tušení, že opravdu nemůže za to, že neteče teplá voda, nebo že mě brzo ráno probudí popeláři, vždycky to ode mě schytá. Vím, že jí tím ubližuju, ale to mi nezabrání v tom si na ní znovu vylít vztek.

Obávám se ale, že by každý z nás po krátkém nebo delším přemýšlení byl schopný uvést přinejmenším jednu špatnou věc, co za poslední den udělal. My všichni jsme hříšní, všichni máme svá pokušení, kterým dennodenně podléháme. Bohu rve srdce, když vidí, jak si ubližujeme, snažíme se být soběstační, na Bohu nezávislí a pak slepě míjíme ty skvělé věci, které pro nás připravil. Každým naším selháním Ho raníme, protože nás miluje a vidí, jak v životě děláme špatné volby, kráčíme špatným směrem.

Ale i přes to všechno Bůh tebe i mě pořád miluje. Nepřestane nás mít rád za žádných okolností, protože Jeho láska (na rozdíl od té naší) je neměnná a bezpodmínečná. Boží láska (naštěstí) není omezená našimi činy. Našimi dobrými skutky ani hříchy nemůžeme přinutit Boha, aby nás měl rád více nebo méně.

To je ta průkopnická myšlenka.

Bůh mě miluje, ne proto, kdo jsem a co dělám, ale kvůli tomu, jaký On sám je! To platí pro mě, pro tebe i všechny lidi. A víte, co je ještě lepší? Bůh nezůstal jen u slov a vyznání lásky. Dal nám najevo, jak moc nás miluje, tím, že dal svého jediného Syna Ježíše, aby za nás zemřel. Tím nám zprostředkoval možnost mít vztah s tím nejlepším Bohem, který očividně JE LÁSKA.

Annie Adámková

Share Button